We all want to be loved

A máme tu vánoční prázdniny, yay. Úžasné dny nicnedělání a následné provinilosti, vyžírání a šílení nad přibranými kily a hořkosladkého návratu do školy, ale o tom ani muk.

Nechci na to totiž myslet.

Došly mi čtvrtky na kreslení, což je v háji, protože všechna papírnictví v dosahu sta metrů mají zavřeno. Asi začnu malovat na stěny, protože k printer papírům se nesnížím. Nebo taky můžu vyrabovat pokoj bráškovi, jestli se mu tam někde náhodou nepovaluje nějaký skicák o velikosti A4. Jsem si jistá, že mu to vadit nebude.

Ňah.

V poslední době mám nějaký takový... vztek. Pořád ve mě sedí, čeká a vyvolává ho téměř všechno. Jako jeden z příkladů si můžeme uvést třeba jakýkoli bordel v mé blízkosti, vážně! Stačí vidět křivě položenou tužku a už mám amok. Rozházené papíry? Záchvat zuřivého uklidochtění. Začínám se měnit na clean freaka.

Divný osamělý clean freak Matryoshka. Trapně výstižné~

Vyhýbám se lidem, protože mě štvou dokonce víc, než povalující se věci. Nepořádek totiž můžu uklidit, složit, zničit, ale ty hýbající se protivné bytosti ne. Jedinou výjimku tvoří BFF, maman a bratr v junior vydání. Ostatní ve mně vyvolávají touhu umlátit je nejblíže ležícím těžkým předmětem jakmile otevřou ústa, pohnou se anebo se prostě nadechnou.

Víte kolik energie denně spotřebuji na to, abych se nějakým způsobem zastavila před sérií masových vražd?

Moc tomu nepomáhá to, že k nám přijela teta from Soviet Russia. Neberte to zle; mám ji ráda. Ale dovádí mě k šílenství! Pořád se mě ptá "jaképak tajemství to zase mám", snaží se mi "pomoct" a myslí si, že jsem zamindrákovaný cvok, kterému shází pozornost. Ne, jdi laskavě na Sibiř, tetinko, jsem jen antisociální podivín. To je rozdíl! Neanalyzuj mě, nesnaž se, prostě buď normální tetou!  Aby toho nebylo málo, ona je něco na způsob psychologa = oh shet. Jediné, co mě nějak zachraňuje, je to, že dobře vím, o co jí jde.

Můj život se omezuje jen na rodinné vztahy, protože nic jiného nemám.

Chci nového křečka. Maman mi to zakazuje, protože "třetí pohřeb by už nepřežila". Pche! Ona se nikdy o mé myšáčky nestarala, byli jí víceméně u háje - a teď se tváří, jakoby jí vymřel rod? Proč? A ještě se uráží, když jí to řeknu. V poslední době je vůbec strašně moc sebestředná. Pořád si stěžuje a zahrnuje mě nepodstatnými (vážně nepodstatnými) informacemi ze svého života. Ano, to říkám já. Nejsem zrovna takový člověk, kterému je všechno jedno a žije si sám za sebe. Je mi líto, mami, že tě bolí nohy, jo, mám radost, že ti to včera ve fitku šlo, ale mohla bys chvíli posĺouchat ty mě? Ne? Tak to se pak nediv, že jsem taková, jaká jsem.

I'm done. Jdu se najíst.

- very sexy Matryoshka